Středa 30.9.2026 Živá knihovna

15.00 - 17.30 Káznice, Bratislavská 68

Co je živá knihovna?

Živá knihovna je událost, kde si místo klasických knih „půjčujete“ skutečné lidi – tzv. živé knihy. Každá „kniha“ představuje určité téma, zkušenost nebo identitu, o které si můžete povídat. Cílem je bourat předsudky, otevřít dialog a lépe porozumět různým životním příběhům.

1. Výběr knihy
   Podívejte se, která témata vás zajímají. Poté si vyberte „knihu/ hosta*tky“, kterou si chcete „vypůjčit/ navštívit její*ho stanoviště“.
2. Délka rozhovoru
   Každé „půjčení“ trvá cca 20–30 minut. Po uplynutí času doporučujeme se přesunout k další knize.
3. Respekt a otevřenost
   Kniha s vámi sdílí osobní zkušenosti. Naslouchejte bez předsudků. Je v pořádku klást otázky, ale buďte ohleduplní.
4. Soukromí a důvěra
   Vše, co zazní, zůstává mezi vámi. Nahrávání, focení nebo sdílení detailů z rozhovorů je možné jen s výslovným souhlasem knihy.

Tipy pro živé knihy
Buďte autentičtí: sdílejte svůj příběh tak, jak je pro vás přirozené. Nemusíte odpovídat na všechno – je v pořádku odmítnout otázku.

4. Krátké představení
   Na začátku každého „půjčení“ se stručně představte – kdo jste a co vaše „kapitola“ obsahuje
5. Přirozený dialog
   Povídání není přednáška. Nechte čtenáře ptát se a ptejte se i vy, pokud to pomáhá otevřenému rozhovoru.
6. Podpora organizátorů
   Kdykoli se necítíte dobře nebo potřebujete pauzu, obraťte se na organizátory – jsme tu pro vás.

Michal Kubík

Vystudoval biologii a teologii, k sociální práci se však dostal přes neformální vzdělávání romských studujících. Čtyři roky působil v programu, který pomáhal mladým Romům vstoupit do vzdělávacího systému a také v něm zůstat. Než našel současné profesní směřování, pracoval v laboratoři, v Turecku dobrovolničil při záchraně mořských želv a věnoval se arboristice. Postupně si ujasnil, že chce zpřístupňovat vzdělávání a pomáhat překonávat společenské bariéry. Dnes vede kavárnu zapojenou do projektu Moje první práce a podporuje tvorbu romských umělců na sociálních sítích. V jeho knize si můžete číst o tom, jak se k sociální práci dostal a s jakými hodnotami ji dělá dnes.

Vojtěch Polášek

Představím Vám svůj životní příběh člověka s těžkým postižením zraku – svou vzdělávací dráhu, zaměstnání a pracovní uplatnění, spolupráci s neziskovými organizacemi, život v rodině. Co vše se dá zvládnout, i když nevidím. 

Jmenuji se Vojtěch Polášek a pracuji jako vývojář softwaru ve firmě Red Hat, kde se zaměřuji na oblast počítačové bezpečnosti. 

Narodil jsem se se zrakovým postižením. 

Zhruba do dvanácti let jsem mohl využívat zbytky zraku na jednom oku, ale po úraze jsem během několika následujících let i o tyto zbytky přišel. 

Navštěvoval jsem ZŠ Sedmikráska v Rožnově pod Radhoštěm a dále pokračoval na gymnáziu J. M. Hurbana v Čadci, kde jsem studoval slovensko-anglickou bilinguální sekci. 

Bakalářský a magisterský titul jsem pak získal na Masarykově univerzitě v Brně, kde jsem studoval na fakultě informatiky. 

Během magisterského studia jsem strávil jeden semestr na Università Ca' Foscari v Benátkách v rámci programu Erasmus. 

Již několik let jsem předsedou organizace Život trochu jinak, z.s., kde se zaměřujeme na pořádání různých aktivit pro mladé lidi se zrakovým postižením, např. zážitkové kurzy, poznávací víkendové akce a mnoho dalšího. 

Působím také jako lektor workshopů v organizaci Spolu s vámi, z. ú.. Tato organizace se zabývá především osvětou a šířením informací o životě osob se zrakovým postižením. 

Snažím se propagovat důležitost přístupnosti počítačových systému pro lidi se zrakovým postižením. Vystupuji na vývojářských konferencíh a sám se snažím udržovat projekt Vojtux, což je distribuce systému Linux zaměřena na nevidomé uživatele. 

Se svou ženou Šarlotou, která má také zrakové postižení, vychováváme syna. 

Klára Svobodová 

Klára Svobodová Kniha o tom, že život občas píše příběhy, které byste sami do rukopisu nezařadili. Najdete v ní smrt miminka, předčasný porod a dlouhé týdny u inkubátoru, život s neslyšící dcerou i chronickou nemocí jménem lupus. Přesto to není depresivní čtení. Tahle kniha obsahuje překvapivě hodně naděje, je psaná s černým humorem a odmítá dělit život na tragédie a happy endy. Můžete se jí zeptat na věci, na které se obvykle neptáte, smát se s ní i mluvit o tom, co bolí. A přes všechna těžká témata je to možná jedna z nejlaskavějších knih, jaké jste kdy četli. 

Anna Mac Gillavry Danylevska 

Anna Mac Gillavry Danylevska přišla do České republiky z Ukrajiny v sedmnácti letech, aby zde studovala na vysoké škole. Po úspěšném absolvování studia pokračovala v postgraduálním vzdělávání a postupně si vybudovala odbornou kariéru v akademickém prostředí. 

Dnes působí jako odborná asistentka na lékařské fakultě, kde se věnuje výuce studentů a vědecké práci ve svém oboru. 

Vedle profesního života je také manželkou a maminkou dvou dětí. Významnou součástí její životní cesty je péče o neverbálního syna s poruchou autistického spektra. Každodenní zkušenosti spojené s rodičovstvím jí přinášejí hlubší porozumění významu respektu k odlišnostem a nárokům rodin vychovávajících děti se specifickými potřebami. 

Julie Blasczyková 

Jmenuji se Julie Blasczyková, je mi 21 let a jsem CODA – slyšící dítě neslyšících rodičů. Vyrůstala jsem jako první dítě v rodině, kde jsou oba rodiče neslyšící. Mám také slyšící mladší sestru a neslyšící mám i tetu, strýce, bratrance a sestřenici. Nikdo z nich není kompenzován sluchadly ani kochleárním implantátem, a proto jsem od malička přirozeně vyrůstala v českém znakovém jazyce, který plně ovládám. Dnes studuji speciální pedagogiku se zaměřením na logopedii a surdopedii. Ve svém vyprávění se podělím o svůj osobní CODA příběh, zkušenosti z dětství i dospívání a o život mezi světem slyšících a neslyšících 

Petra Mlčochová 

Jmenuji se Petra a vystudovala jsem učitelství němčiny a tělesné výchovy. Už během studia jsem začala učit na základní škole a u této práce jsem zůstala dodnes. Práce s dětmi mě baví, naplňuje a především mi dává smysl. Před rokem a půl jsem se dozvěděla o projektu Homesharing, který mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla zapojit. Po zaškolení se do mého života přidala dnes osmiletá Emča, která má vzácné genetické onemocnění. Už rok jsme parťačky, společně trávíme volný čas, smějeme se a užíváme si společné chvíle. Emča mi přirostla k srdci a dnes si svůj život bez ní už neumím představit. 

Štěpán Zabijak 

Jmenuji se Štěpán Zabijak a bydlím v Brně. Mám sourozence, rád poslouchám rap, nejvíc mám rád Majka Spirita. Mám zkušenost z praxe v kavárně a teď pracuji v jiné kavárně, kde si vydělávám peníze. Zapojuji se do Sebeobhájců v organizaci Rytmus. V říjnu mě čeká projekt v Itálii, kam se chystám a kde budu mít možnost získat další zkušenosti a sdílet s ostatními ty své.   

David Hůlek 

Ahoj, jsem David, je mi 19 let a studuji informatiku. 
 
Od dětství žiji se svalovou dystrofií. Doktoři mi předpovívali neustálé 
zhoršování a tvrdili, že nikdy nebudu plavat nebo jezdit na kole. Dlouhých 
čtrnáct let na kortikoidech navíc zastavilo můj růst dřív, než bylo 
běžné. 
 
Lidi ale nelze házet do stejné škatulky a předsudků. I přes svou diagnózu dnes 
tohle všechno bez problémů zvládám a k životu přistupuji s nadhledem. Moje 
pointa? Když věci nemůžeš změnit, nemá smysl ztrácet čas trápením. A když změnu 
udělat můžeš, prostě do toho jdi — v obou případech to je výhra. Přijďte si do 
Živé knihovny popovídat o boření lékařských prognóz. 

Caio Handel Guimarães de Salles Coutinho

Caio Handel Guimarães de Salles Coutinho is a Brazilian anthropologist, educator, cultural producer, and musician. He studied Social Sciences at the University of Brasília (UnB), specialising in Anthropology, and his work lies at the intersection of anthropology, education, cultural production, and questions of diversity and citizenship.

His ethnographic research has focused on gender and sexual diversity in educational contexts in Brazil. Through a year-long field study in a public school, he investigated the everyday relations between LGBTQIA+ students, teachers, and educational policies, with particular attention to the gap between the increasing visibility of gender and sexual diversity and the limited understanding of these issues within school environments. His research also addressed experiences of discrimination, exclusion, and pointed to the question: how can the rights and citizenship of marginalized groups be guaranteed when prejudice and lack of information shape everyday educational relationships?

Alongside his academic work, Caio has developed artistic and cultural projects connected to LGBTQIA+ culture, Brazilian music, and education. His practice brings together ethnographic perspectives and artistic expression, exploring how cultural and educational spaces can become sites of representation, dialogue, and social transformation.

Caio’s artistic career grew from his musical training and his engagement with Brazilian popular and traditional music. Through his drag persona, Dalila drag, the artist has began using drag as a platform for bringing Brazilian music into different forms of performance, including live instrumental performance, lip-sync, and DJ sets. His DJ practice incorporates transverse flute and acoustic instruments into electronic sets, creating dialogues between Brazilian musical traditions, contemporary music, and queer performance. He has presented his work in different countries, both through his drag persona and through his non-drag artistic identity.

Alongside his work as a performer, he is a cultural director and producer, developing projects that combine artistic creation, education, and cultural participation. He is currently the artistic director and conductor of a Brazilian popular music orchestra with a strong queer community among its members, and is the orchestra’s first drag queen conductor/maestro.